KONTAKT POVÍDÁNÍ FOTOGALERIE ÚVOD Daniel Vrbík | osobní stránky
LEZENÍ V OSTROVĚ

Začaly prázdniny a já stále nemám pocit, že mám volno. Z Brna jsem se přesunul do města pod Ještědem a pořád něco dělám. Abych si na chvíli opravdu odpočinul, nechávám se zlákat k lezecké výpravě do Ostrova. Už skoro rok jsem nelezl a tak se trochu obávám, jak to půjde.

- solivá údolka na Zarostlou věž (v pozadí Obr) -

V devět ráno už je vedro na chcípnutí a proto volíme lezení ve stínu. Jako nejschůdnější možnost se nám jeví skály kolem Obra. Jsme zde jedni z prvních, na stromech ještě visí tabulky se zákazem lezení z důvodu hnízdění sokola. Pod skálou nacházíme několik kroužků, peří a další zbytky malých ptáčat. V první cestě přelézáme kolem starého hnízda a já si všímám kostřiček sokolíků s kroužky na nohách. Asi jich moc nepřežilo.

- šmírování -

V mé první cestě po roce nelezení bojuju o holej a tak se dobrovolně vzdávám dalších cest ve prospěch zbytku družstva. Kluci tedy buší další cesty v obtížnostech V., VII., VI. což by byl pro mě dneska asi masakr. Kolem třetí odpoledne je nám horko i ve stínu a tak to balíme a vyrážíme na koupák. Ještě potkáváme Karla Bělinu, místní legendu, a ten nám vypráví, jak zase vyhrabal novou oblast z mechu a písku a že následující dvě noci bude spát pod Obrem, na kterého jde v pondělí lézt stoletý výstup. No, z některých jeho názorů nám jde hlava kolem.

- levitace nad Ostrovem -

Vedro, že by i beduíni zdechli, tak střídavě plaveme v rybníce a střídavě ve třech bojujeme s litrem a půl vína. Na tom slunku, živeni pouze arašídy, nám vajno leze do hlavy nějak lehce a po celé lahvi máme veselo. Pomalu se schyluje k večeru a my posilněni alkoholem razíme do nebeských ještě něco přebušit. Tentokrát se už nebojím, snad za to může hladinka v krvi, a proto celkem klidně lezu za klukama krátké sedmy na Karafu. Slunce zapadá, meditace nad životem na vršku skály, slanění dolů a Pod Císaře na pívo a hudební performance, dnes ve znamení „jam session“.

- na vrcholu -

V neděli vedro snad ještě větší než předchozí den. Rtuť teploměru se líně válí kolem dvaatřiceti nad nulou a ani ji nehne aby slezla níž. Při honbě za stínem kempujeme pod Císařem, ale jsme tak kantáre z minula, že stěží přesmekáme dvě cesty a konec. Míra odchází tuhnout na koupák a já se nechávám přemluvit na pár cest, protože Honzik chytnul druhý dech a to si nemůžu vzít na triko. Z posledních sil se za ním vydrápu na Komorníka cestou, kterou jsem před pár lety tahal s prstem v zadku. Ze shora pozorujeme borce na Císaři lezoucí bez použití kruhů a v rozvázaných lezečkách. Asi dobrej oddíl. Honzik ještě sóluje pár lehčích cest a já se radši nedívám, přeci jenom, bude otcem a já si říkám co to děcko potom.

- pohoda u vody -

Dvě hodiny, podle včerejšího vzoru tedy hurá do vody. Vyflusaní z uplynulých zážitků tuhneme všichni tři na molu. Po probuzení porovnáváme vytlačené mapy od prken do spálených zad. Po pozdním obědě ještě Honzik drtí sedmy s naším odvozem. Opouštíme Ostrov a protože kluci se baví o problémech kolem domu a lezení k čemuž nemám slov, nechávám spadnout víčka a až do Liberce spokojeně chrním.

- středobod vesmíru -

Veškerý obsah na těchto stránkách jsou majetkem autora a jakékoli kopírování či šíření bez jeho souhlasu je v rozporu se zákonem a dobrými mravy.
Rozlišení monitoru při tvorbě: 1280 x 800px.
© Daniel Vrbík, 2010