KONTAKT POVÍDÁNÍ FOTOGALERIE ÚVOD Daniel Vrbík | osobní stránky
PODZIM NA PÁLAVĚ

Stejně jako loni, i letos napodzim jsem vyrazil na jižní Moravu, k Pálavským kopcům. Stejně jako loni, i letos jsem vyrážel prvním ranním autobusem, jen letos už v 6:18. Stejně jako loni, i letos jsem v době nejlepšího světla byl na jiném místě, než jsem být měl :)). Poučen z loňského nezdaru, kdy jsem projížděl naprosto úžasně osvětlenou alejí autobusem, letos jsem se rozhodl vystoupit o zastávku dřív. Bohužel konstelace hvězd nebyla příznivá a nejenom že jsem na místě byl o dvacet minut dříve (rozumněj vzhledem ke slunci), ale navíc nebyla vůbec žádná mlha, která by rozptylovala první sluneční paprsky. Místo toho jsem obdivně zíral na obzor, kde se ve vycházejícím slunci koupal Mikulov spolu se Svatým Kopečkem.

- Mikulov -

Samozřejmě, vždycky si říkám, že nepotřebuju delší sklo. Na co by mi byl teleobjektiv? Mám beztak radši širší pohledy do krajiny. Bych ho stejně ani nevytahoval. Zbytečný... No a pak to dopadá tak, jak je vidět na první fotce. Samozřejmě že by se hodil. Sigmu mám vyšroubovanou nadoraz, ale těch 70mm je zatraceně málo. To pak oříznu a nikdo nic nepozná. No že mi zbyde z fotky čtvereček velikosti krabičky od sirek mi nedošlo.

- východ slunce nad Sirotčím hrádkem -

Čas pomalu pokročil a Punťa už vystoupal nad kopce a svítí mi přímo do očí. Narychlo přidřepnu u krajnice a už to cvaká. Jenomže potvor už je hrozně vysoko a než stihnu nasadit přechoďák, aby z toho aspoň trochu něco vylezlo, směje se na mě vysoko převysoko. No to mi ten den pěkně začíná. Tak mlha není, východ jsem propásl a do vinohradů se bojim, jelikož se odevšad ozývají rány. Asi plaší špačky či co. Při představě, jak si v zaujetí z focení nevšimnu strejčka s flintou v ruce se mi stahují půlky. Nesměle se odvažuji tak ke třetímu keříku od silnice a po očku sleduju okolí. Není divu, že většina fotek je neostrá.

- je to dobré kulaté i tekuté, co je to? -

Zatímco ten nahoře už odcela topí, funím si to do kopce na Sirotčí hrádek. A stejně jako loni, i letos pomalu odhazuju svršky, v nihž mi ještě před chvílí byla zima. Jen co vlezu do hradu, vítr mi skoro sfoukne můj apartní klobouček do údolí. Ve zrychleném módu tlačím tatranku a rychle pyč z téhle větrné hůrky!

- samotář nad Soutěskou -

V deset už je všude lidí fůra, není čas na hrdinství, zkusím jim utéct. Vzdávám to na vyhlídce u vysílače. Něco pojím a mizím ve chvíli, kdy si to přihasí hlučná skupinka asi dvaceti důchodců. Na Děvičky se mi ani nechce, fronta na schodech mluví sama za sebe. Je sice poledne, ale nachozeno toho mám dost, lidí plné zuby, tak nabírám kurz na Popice. Posledních pár fotek cvakám v lese nad Dolními Věstonicemi a vydávám se na nudný úsek po hrázi a do Popic. Ještě než to zalomím ve vlaku, přemýšlím, jak se asi mohla ztratit suchozemská želva slyšící na jméno Fifinka ze zahrady v Dolních Věstonicích a jestli utekla, tak proč by lezla zrovna na Děvičky...

- variace na podzimní téma I. -

- variace na podzimní téma II. -

Veškerý obsah na těchto stránkách jsou majetkem autora a jakékoli kopírování či šíření bez jeho souhlasu je v rozporu se zákonem a dobrými mravy.
Rozlišení monitoru při tvorbě: 1280 x 800px.
© Daniel Vrbík, 2010