KONTAKT POVÍDÁNÍ FOTOGALERIE ÚVOD Daniel Vrbík | osobní stránky
WEST HIGHLAND WAY

Ať už byly mé původní plány jakékoliv, po příjezdu do Skotska jsem se rozhodl o absolvování „long distance walk“, West Highland Way. Následující řádky snad přiblíží tento trek i když je na netu určitě spousta podobných článků.

- podle podobné mapky jsem šel -

West Highland Way začíná na okraji Glasgow v městečku s názvem Milngavie, což se mi za celou dobu nepodařilo ani jednou vyslovit správně. V průvodcích je napsáno, že je to trek po nej Skotska. Začíná totiž v největším městě (Glasgow), vine se kolem největšího jezera (Loch Lomond) a končí u paty nejvyšší hory (Ben Nevis).

- krajina kolem Glasgow -

Celková délka je 96 mil což odpovídá 154 kilometrům. Vzdálenost je ale relativní, vždy můžete ujít víc nehledě k faktu, že cesta má ve skutečnosti dva konce.

Dle mého názoru se celá cesta dá rozdělit do tří fází podle krajiny. První část vede z Glasgow k jezeru Loch Lomond. Lze ji ujít během jediného dne a popravdě, přišla mi nezáživná. Celou dobu se jde mezi kravami a ovcemi, asi stopadesátčtyřikrát otevřete a zavřete nějakou bránu a každou chvíli přecházíte frekventovanou silnici na sever Skotska. Tato část také sleduje starou železniční trať.

- Loch Lomond -

Druhou fází treku je okolí jezera Loch Lomond. Zde už je cesta o něco příjemnější. Hlavní silnice vede po druhém břehu a po úvodních kempech člověk prochází poměrně pěkným lesem. V této fázi je cesta poměrně náročná. Vede většinou po úzké cestičce na břehu, takže nahoru - dolů, nahoru - dolů, nahoru - dolů... a po kořenech a kamenech. Když do toho ještě zaprší, což je ve Skotsku vpodstatě pravidlem, o zábavu v blátě je postaráno. U jezera je i slavná „Rob Roy's Cave“, neboli jeskyně zbojníka Rob Roye. Ve skutečnosti jsou to jenom dva šutry opřené o sebe a nic moc jeskyně. Pravdou ale je, že v těchto místech se Rob Roy pohyboval.

- Rannoch Moor -

Třetí úsek byl podle mého názoru nejhezčí. Cesta se vymaní ze zemědělské krajiny a začíná se motat kopci. Konečně začíná proslulá skotská vysočina. Trek využívá historických cest, především vojenských, vystavěných pro lepší kontrolu odlehlých údolí anglickými vojáky. Část například protíná území Rannoch Moor, neboli mokřady. To je ve své podstatě velká podmáčená pláň s mnoha potůčky a potoky, kde je v případě slušného počasí vidět daleko předaleko. Šlape se po „Old Parliamentary Road“ což je cesta vystavěná někdy v 18. století pro přechod mokřinami.

- Kingshouse -

Potom co se přejde Rannoch Mor vykoukne na člověka rozlehlé údolí v jehož středu stojí „Kingshouse Hotel“. Je to nejstařší licencovaná hospoda ve Skotsku. Pokud si odmyslíme sjezdovku se zázemím na protějším svahu, tak v celém údolí stojí jen tento dům a ještě jeden na druhém konci. V tom 18. století na bydlení asi nic moc. Na druhou stranu okolí je parádní. Nevést tu frekventovaná silnice, tak úplný ráj. Nádherné štíty hor, ledové říčky. Jo, ještě „midges“ tu jsou pekelné, to je zase pravda.

- Kinlochleven -

Po přejití „The Devil's Staircase“ se objeví městečko Kinlochleven. Ďáblovo schodiště označuje nejstrmější část cesty. Je to stará vojenská cesta a je skutečně ďáblova. Krpál pořádný. O mnoho horší je pak ale sestup do výše zmíněného Kinlochleven. Pokud zaprší, tak jako zapršelo mě, jde se ve své podstatě potokem. Poslední úsek pak kopíruje potrubí vedoucí vodu z přehrady v horách do staré hliníkárny v údolí. Slušný zápřah pro kolena a v případě těžkého batohu i na bedra. Ale městečko je vcelku pěkné. V budově hliníkárny se dnes nachází ledolezecká stěna, bar a nějaký autdóršop.

- Lairigmor -

V posledním úseku cesty se porchází parádním údolím. Nachází se zde staré ruiny. Ty první ještě připomínají stavení, ale druhé jsou tak do výšky pasu. Pouze základy zdí, jinak nic moc. Po cestě ale potkáváte volně se pasoucí rohaté ovce, sem tam i nějaké lidi. Na druhém konci údolí, než se nachází Kinlochleven se v minulosti odehrála nějaká řežba mezi dvěmi skotskými klany v rámci povstání Jakobitů. No a po vyškrábání se na kopeček lze poprvé spatřit nejvyšší horu Velké Británie, Ben Nevis (1344 m n. m.). V jeho severní straně se drží zbytky sněhu přes celé léto, ale jinak není problém, když vám v červenci nahoře zasněží. Je to nejdeštivější a nejmrakovitější místo Skotska. Na jeho úpatí se nachází městečko Fort William, kde se končí celá WHW. Konce tu jsou ale dva, takže nejásejte u prvního, ještě je potřeba ujít asi jedna míle ke konci druhému, před pár dny slavnostně otevřenému.

- konce West Highland Way -

Celá cesta je rozepsána na 5 - 10 dní, podle toho, jak zdatný je cestovatel, případně jak si to člověk naplánuje. Já jsem ji ušel za pět a půl dne (tedy za šest). Cesta je poměrně dobře značená, ale ztratit se dá, potkal jsem několik lidí, co se jim to povedlo. Je možné spát kdekoli, kde najdete místo, nicméně po cestě jsou v relativně dobrých vzdálenostech umístěné kempy nebo hostely, každému dle libosti. Ani s vodou není problém, ve Skotsku je voda všude a já si žádnou střevní potíž z pití z potoků nepřivezl. Je doporučováno, a i já doporučuji, jít WHW z jihu na sever, protože pasáže za jezerem Loch Lomond je dobré jít už trochu zvyklý na zátěž a chůzi. Na druhou stranu osobně bych šel už jen úsek Bridge of Orchy - Fort William, ten mi přišel nejhezčí.

O lidech které jsem tam potkal a o zážitcích někdy příště :)

Veškerý obsah na těchto stránkách jsou majetkem autora a jakékoli kopírování či šíření bez jeho souhlasu je v rozporu se zákonem a dobrými mravy.
Rozlišení monitoru při tvorbě: 1280 x 800px.
© Daniel Vrbík, 2010